1.11.2002 Z domova - strana 6
Na koho budu střílet, rozhoduje politik
Kolik uděláte kliků, když je armáda tak nekompromisně vyžaduje od lidí, kteří se v ní ucházejí o službu?
Už delší dobu nemám na sport čas. Ale před dvěma lety jsem dosahoval stejných výkonů jako mladí poručíci. Kliků jsem tehdy za třicet vteřin udělal myslím sedmadvacet.
Tak se předveďte.
Tady a teď?
Proč ne?
No, já nevím... (Váhavě si sundává kravatu, rozepíná límeček u košile a zaujímá tělocvičný podpor ležmo). Alespoň mi to počítejte.
Jedna, dva, tři... stop. Z a třicet vteřin jich máte šestatřicet, to je dost slušné. A kolik uděláte sklapovaček?
Sklapovaček? Klidně pětačtyřicet, ale válet po zemi se už nebudu. Za chvíli mám jednání s Francouzi... propocený a smrdící generál, to bych jim byl pro legraci. No a pokud jde o běh, tak jsem sice pravidelně běhal, ale při mé robustní kostře to byl vždycky problém. Letos jsem proto při přezkoušení plaval.
Vojáci dělají stále totéž. Na té či oné straně
Většinu kariéry jste prožil v socialistické armádě, která se připravovala na třetí světovou válku a tažení na Rýn. Co jste dělal 17. listopadu 1989?
To už je hodně dávno, byl jsem velitelem motostřeleckého pluku v Bratislavě. Vzpomínám si na ostré diskuse mezi vojáky a jejich veliteli, mluvilo se i tom, zda by se šlo, či nešlo proti lidem.
Jak byste se tehdy vy jako velitel zachoval?
Podle mne by se určitě nešlo. Neumím si představit, že bychom stříleli do vlastních lidí. Naštěstí i na nejvyšších postech zůstalo jen u úvah.
Byl jste v komunistické straně?
Ano. Asi sedm let. Byla to podmínka, abych mohl v armádě pracovat.
Máte z toho dnes výčitky svědomí?
Hodně jsem o tom po listopadu diskutoval s tátou, který byl partyzánem ve Slovenském národním povstání. Ty rozhovory u slivovice nám zabraly mnoho nocí a často se protáhly do rána. Táta mi tehdy řekl, abych se tím netrápil.
Ptáme se i proto, že jste se připravoval na válku s NATO. Teď povedete armádu pod jeho hlavičkou, a dokonce jste po roce 1989 studoval na americké vojenské akademii. Jak jste si to srovnával v hlavě?
S aliančními veliteli se naši důstojníci začali setkávat už krátce po sedmnáctém listopadu. Rozuměli si, ať už byli ve Varšavské smlouvě či v NATO. U politiků je to jiné, to oni rozhodují, kdo půjde proti komu. Ale vojáci? Ti dělají na jedné i druhé straně naprosto stejnou práci. Tak to prostě je.
Nikdy jsem nikoho nezastřelil
Co vás lákalo na vojně, když většina kluků chce "modrou"?
Šel jsem na vojenské gymnázium kvůli fotbalu, abych mohl hrát za Duklu. Knihu Oty Pavla Dukla mezi mrakodrapy jsem znal nazpaměť. Když jsme poprvé dostali duklácký dres, tak jsem v něm spal.
Zažil jste šikanu?
Pokud myslíte fyzické týrání, tak ne. Prostě jsem měl to štěstí. Pěkně mě ale "dusil" ministr obrany Václavík. Když jsem totiž jako nový velitel pluku v Bratislavě zjistil, že je obrovský nepořádek v materiálu, nařídil jsem detailní inventuru. Přišli jsme na milionové škody. Václavík mě pak několik let při každé vhodné příležitosti vydával za odstrašující příklad, byť za ty obrovské škody mohli moji předchůdci.
Máte tři dcery - pociťují vojenskou výchovu?
Manželka mi naopak vyčítá, že jsem na ně moc mírný a ona je pak ta špatná, protože musí zjednat pořádek. Měkký jsem na ně možná i proto, že jsem si je jako malé nikdy moc neužil. Věčně jsem byl na kdejakých manévrech a o narození dcery jsem se dozvěděl třeba až druhý den.
Ocitl jste se někdy v situaci, kdy jste musel zastřelit člověka?
Ne. Ani žádný takový rozkaz jsem nikdy nevydal.
Dokázal byste vydat rozkaz k sestřelení civilního letounu uneseného teroristy s pěti sty lidmi na palubě?
Je to hrozná věc, nikdy jsem v takové situaci nebyl. Ale jistě bych se uměl rozhodnout.
Ministr Tvrdík se nechal slyšet, že nový šéf štábu bude hlavně poslušným vojákem, že už to nebude tak silná - a občas vzdorující - osobnost, jakou je generál Šedivý. Jste tedy ten poslušný vojáček, který bude ministrovi odečítat ze rtů a uctivě srážet podpatky?
Ministr to takhle neřekl.
Ale ano, řekl to, byť v neoficiálním rozhovoru.
Stejně tomu nevěřím. To za prvé. A za druhé - nikomu ze rtů odečítat nehodlám.
Četl jste knihu Ladislava Mňačka Jak chutná moc?
Přiznám se, že ne, i když mi leží doma. Ale mám částečnou představu, o co v ní jde.
Je to kniha o tom, jak fenomén moci korumpuje. A vy budete mít jako šéf armády obrovskou moc.
Moc může člověka určitě pobláznit. A pokud si navíc myslí, že je neomylný, může skončit tragicky. Proto si přivádím několik lidí, kteří mě budou včas varovat. V armádě jsem už dost dlouhou a nějakou tu moc jsem v různých funkcích ochutnal. Vždycky jsem pracoval v týmu a neumím si představit, že by to mělo být jinak. Dobrý tým zaručuje, že mě moc nepřeválcuje.
Ale už jste se nechal slyšet, že se zbavíte desítek vysokých důstojníků a generálů...
Vy přece dobře víte, že reforma armády znamená její zeštíhlení ze sedmdesáti tisíc na pětatřicet. Polovina lidí tedy musí odejít. Ale není to žádné vyhazování. Jde mi o výběr vhodných odborníků, kteří nastartují a dokončí profesionalizaci armády. Nejsem ostatně jediný, kdo se obklopí lidmi, s nimiž chce spolupracovat a o kterých si myslí, že budou lepší než ti, kteří jsou v armádních funkcích dnes.
Kam půjdou ti "vyhození"?
Někteří do civilu, další do jiných armádních funkcí. Není to nic neobvyklého. Jen Češi bývají stále překvapeni z toho, že musí někde skončit a jinde znovu začínat.
Spekuluje se například o předčasném odchodu velitele letectva Františka Padělka, jehož zřejmě nahradí Jan Vachek. A prý mají padnout i další hlavy generálů. To skoro vypadá jako čistka.
Nechci, aby se to vojáci, jichž se změny týkají, dozvídali z médií. A termín čistka odmítám. Velké personální změny budou jen proto, že z gruntu měníme armádu.
Skvělá nemocnice, bídné letectvo
Co všechno se bude dít?
V první řadě nás čeká profesionalizace armády. To není jen o tom, kolik dostanou tito lidé peněz a jaké budou mít výhody. Je třeba vyřešit například i jejich následnou rekvalifikaci, až jim skončí kontrakt a oni odejdou do civilu. Podobné je to i s novými zbraněmi. Nestačí je koupit, je nutné pro ně vyškolit odborníky, změnit vojenské školství.
Též vyměnit transportéry, které ani nedojedou ke Svobodné Evropě?
Jistě. Armáda potřebuje spoustu nové techniky, o úrovni letectva se snad ani nemusíme bavit, to je další obrovský problém. Letectvo je na tom vyloženě špatně. Stíhačky MiG dosluhují, a zda je nahradí modernější letouny, je ve hvězdách, peníze na ně nám vzaly záplavy.
Co tedy můžeme nabídnout v NATO?
V NATO se budeme specializovat na věci, v nichž vynikáme: na ochranu proti zbraním hromadného ničení, vojenské zdravotnictví, pasivní sledovací a průzkumné systémy. S nimi souvisí i vznik nového velitelství specializovaných sil, které bude tyto priority rozvíjet. Polní nemocnice, kterou máme v Afghánistánu, je velmi kvalitní. A také protichemické a některé další specializované jednotky. Myslím, že v tom jsme jedni z nejlepších na světě.
I když jinak je stav armády tristní, jak jste před chvílí říkal?
To si neodporuje. Máme jednotky, jako je výsadkový prapor v Chrudimi, liberecká protichemická rota, polní nemocnice a některé další, jež nám kdekdo závidí. Ale pak máme útvary s minimálními počty lidí pro případ mobilizace při ohrožení země. A ty jsou v kritickém stavu. Proto se také pouštíme do reformy armády. Chceme, aby zmizely tak obrovské kontrasty: světová špička na jedné straně a chudoba na straně druhé. Vždyť my kromě chrudimských výsadkářů nemáme jediný útvar, který můžeme okamžitě kamkoliv poslat. Podobných jednotek chceme mít mnohem víc.
Teroristy vždycky nepředhoníme
Dokáže nás vaše armáda ochránit proti teroristickým útokům, jaký se odehrál naposledy třeba v Moskvě?
Žádný stát dnes nemůže říci, že se proti teroristickým útokům ochrání bez pomoci spojenců. Armáda neumí předcházet nevyzpytatelným výbuchům aut či hromadným travičským pokusům. Ani to není její úkol.
To máme jen pasivně čekat, odkud to přijde?
Ve většině případů to tak asi bude. Nikdo není například schopen hlídat kolem dokola všechny přehrady v zemi. Něco jiného je summit NATO - tady jde o poměrně malý prostor, jehož bezpečnost policie s armádou umějí zajistit.
Co si myslíte o odcházejícím šéfovi generálního štábu Jiřím Šedivém?
Předchůdce Šedivého Nekvasil měl těžkou roli, protože byl ve funkci těsně po revoluci. Generál Šedivý pak armádu vytahoval z bahna. Nastartoval spoustu do té doby neobvyklých projektů.
Například?
Přišel se sociálním programem pro vojáky, hodně toho udělal už jako velitel brigády rychlého nasazení a i v nynější funkci podporoval vznik dalších speciálních jednotek tohoto typu. Neocenitelná je role Šedivého při vysílání armádních jednotek do riskantních misí. Nejvíc si ale vážím toho, jak dokázal změnit pohled civilistů na armádu. Ten nebyl před Šedivým ani v nejmenším lichotivý.
***
PAVEL ŠTEFKA. V roce 1977 vystudoval Vysokou školu pozemního vojska ve Vyškově, v osmdesátých letech studoval na akademii polského generálního štábu a v devadesátých na Vysoké válečné škole národní obrany USA. Od 1. prosince bude náčelníkem generálního štábu české armády.
JAN GAZDÍK, MARTINA RIEBAUEROVÁ
převzato z MF Dnes