Černá Hora na kolech 2006

Termín: 06.09.2006 – 17.09.2006
Cestovka: Alpina
Doprava: Autobus
Počet účastníků: 32 (?)
Počet fotek: 891 z toho publikovaných 284

Opět bych tady rád napsal pár svých vzpomínek. Jde o moje názory které jsem vpodstatě s nikým nekonzultoval. Je možné, že ostatní „účastníci zájezdu“ viděli tuto akci úplně jinak… Rozhodně to nemá být kritika skvělého průvodce Karla.. Staral se o nás skutečně jak o vlastní

Program zájezdu, jak ho prezentovala cestovka, jsem šlohnul z jejich stránek. Udělal bych link, ale bojím se, že při příští aktualizaci zmizí.

Na začátek pár statistických dat:

1. etapa: 8.9.2006 : Biogradska Gora
Start: 10.15 hod
Délka: 40 Km
Čas: 3:00 hod
Prům rychlost: 13.1 Km/hod
Max: 53 Km/hod
Převýšení: 1004 m

2. etapa 9.9.2006 : Mojkovac – Žabljak
Start: 8.30 hod
Délka: 83 Km
Čas: 3:40 hod
Prům. rychlost: 19.5 Km/hod
Max: 53 Km/hod
Převýšení: 1337 m

3. etapa 10.9.2006 : Pěší na Bobotov Kuk
Čas cca 10 hodin

4. etapa 11.9.2006 : Žabljak – Údolí Morače
Start: 9:00 hod
Délka: 76 Km
Čas: 3:33 hod
Prům. rychlost: 21.4 Km/hod
Max: 70 Km/hod
Převýšení: 979 m

5. etapa 12.9.2006 : Tresjevík – Bioče
Start: 8:40 hod
Délka: 100 Km
Čas: 5:53 hod
Prům. rychlost: 17.0 Km/hod
Max: 51 Km/hod
Převýšení: 1540 m

6. etapa 13.9.2006 : Bioče – Skadarské jezero
Start: 7:50 hod
Délka: 74.7 Km
Čas: 3:35 hod
Prům. rychlost: 20.8 Km/hod
Max: 49.5 Km/hod
Převýšení: 680 m

7. etapa 14.9.2006 : Skadarské jezero – Ulcinj
Start: 8:30 hod
Délka: 63.1 Km
Čas: 3:25 hod
Prům. rychlost: 18.5 Km/hod
Max: 64.5 Km/hod
Převýšení: 978 m

Celkem najeto: 437 Km
Převýšení: 6518 m

Dále je podrobnější popis jednotlivých etap. Po kliknutí na název etapy se zobrazí mapka, kam jsem zakreslil její průběh. Celá mapa je k vidění po kliknutí . Cesta na místo byla strastiplná. Vezli jsme přívěsný vozík na část kol a proviant.. Já jsem se v noci výborně vyspinkal v uličce. Ráno v Bělehradě jsem udělal tu chybu, že už jsem nezalehl a pospávání na sedačce mi moc nesedlo. Na místo jsme se dostali až večer. Postavili jsme stany, sežrali večeři, popili pár plechovek a nějaký zásoby a šli spát.. Umýt se dalo jak v Taře tak v potůčku (osobně jsem zkusil a docela studený).

1. etapa SKI Bjelasica, Troglava, Zekova glava, Biogradsko jezero, Tábořiště Šljivlje

Autobus nás zavezl do opuštěného lyžařského střediska v cca 1300mnm. Odtud už za svoje do výživného stoupání až na Zekovu Glavu. Tam je obludný televizní vysílač. Kolem plotu jsme se dostali na druhou stranu a tam byla opět slušná cestička a sjezdík.. Potom jsme sjeli k Šisko jezeru. Odtud už byla místy nejetelná stezka stále nahoru zpět k naší hlavní cestě. Karel pravil, že to byla poslední možnost užít si tlačení kola. Jak pro koho, já si to ještě užil. Pak už byl jenom pěknej sjezdík po šotolince k Biogradskému jezeru. V útulné hospůdce jsme se zahájili seznamovací večírek a na rozdíl od bečky dole jsme se i seznámili.. Potom už bylo jenom koupání v jezeře a sjezdík po silničce k našemu tábořišti. Večer ohýnek, seznamovací bečka, přerušená bouřkou.
Zpátky k etapě. Mě se moc líbila a zpětně hodnoceno, mi přijde škoda, že se tam nezůstalo ještě na jeden den. Asi by se dalo toho tam „ojezdit“ víc.

2. etapa Tábořiště Šljivlje, Mojkovac, Most přes Taru, Žabljak, Kemp Razvršje

Přesouvací silniční etapa do pohoří Durmitor. Zaujali militantní jeptišky, které nemají rádi lidi co odpočívají vleže v parčíku naproti klášteru. Pak pár hospůdek po cestě, pěknej most a pohledy na Taru. Celkově etapa oničom. Ale kemp je tam moc hezkej strávili jsme tam dvě noci. Majitel nám rozdal vizitky v češtině, takže za snahu mu musím udělat reklamu
K mytí. Ve sprchách byla teplá voda.

3. etapa Pěší výšlap na Bobotuv Kuk

Pro netrénovaného jedince zničující desetihodinová štreka.. Zakončená dobrým jídlem a točeným pivem v perfektní hospodě u Čornoho jezera. Každopádně Durmitor je úchvatnej a plánuji se tam někdy vrátit a projít toho víc.. Musím ještě pochválit Karla, že nás přivedl z hospody do tábořiště! Lesem potmě fakt překvapil..
Jinak jsem se díval, že konkurenční Kudrna má v programu:
7. Jeden z vrcholů programu – okružní jízda okolo Durmitoru. Čekají nás dvě téměř dvoutisícová sedla, zatímco nejnižším bodem bude dno kaňonu řeky Sušica v 800 m nad mořem. Projedeme světem fantastických štítů a skal, horských vísek i rozlehlých pastvin, zhlédneme ledovcová jezera a majestátní černé borovice zdobící hrany kaňonů.
Absolvoval jste to někdo? Proč to jsme o to byli „ošizeni“?

4. etapa Kemp Razvršje, Žabljak, Bukovica, Křižovatka Morača

Tady se na mapku po kliknutí snad ani nedívejte, nějak se nepovedla.. Okopírovaná mapa, co nám dal Karel taky z moc nestála, ale ta silnice tam aspoň je namalovaná. Jedinou chybou etapy bylo, že byla opět celá po silnici. Jinak pěkný výhledy a překvapivé stoupání. Vcelku se mi líbila. U motorestu u mostu jsme fásli večeři, provedli hygienu, naložili kola a jelo se busem na novej start. Tam jsme měli slíbený nacionalistický Srby v hospodě. Bohužel hospoda byla zavřená, stavěli sme stan potmě a byla tam kosa. Raději jsem šel brzo spát.
Mytí: U motorestu tekla voda z nějaký trubky a pohodově vykoupat se dalo v potůčku nad ním. U Srbů se asi umýt nedalo, ale netvrdím to jistě. Já si vtipně vzal spacák co má extrém v +10 (když jedu na jih, proč brát teplejší), takže jsem si na sebe oblíknul troje ponožky a na nějaký mytí ani nepomyslel.

5. etapa Tresjevik, Dulipoje, Sumor, Opasanica, Bolesetra, Bioče

Etapa kde jsem se „trhnul od stáda“. Oficiální cesta byla po silnici dolů do Mateševa a potom na Bioču. Trasu se pokusím popsat podrobněji.. V průbehu jsem si poctivě dělal poznámky. Start byl v 1440 mnm. Od Karla jsem dostal mapu. Začátek je po pěkné cestě dolů. Až se vyjede z lesa, tak přimo dolů pokračuje méně výrazná cesta označená červenejma terčíkama. Ta pěkná cesta skutečně zničeho nic končí jak je na mapě zaznačeno.
Sjížděl sem stále po terčíkách až jsem se dostal mírně po vrstevnici k nějakýmu památníku. Tam byla cesta zase doprava dolů. Vcelku bezproblémově jsem se tak dostal v 11:40 do vesničky Dulipoje. Tam byla nějaká svatba nebo veselice. Raději jsem si dal v hospodě pivo a moc sem se tam nemotal, protože jsem se bál, že by to bylo nadlouho. Měl jsem najeto 26 km a výška byla 767mnm. Potom jsem jel proti proudu říčky Mojanska po asi jediné silničce (po chvilce šotolinové cestě).
Po 50 minutách pár brodech a 10 km jsem dojel k salaším Kotun Kočevi (1037 mnm). Po chíli se začala cesta výrazně zhoršovat a stale se z ní pěšinka. Po 20 minutách a 3 km jsem v 12.50 dojel k mostku přes říčku (1158 mnm). Na druhé straně už víceméně stezka nepokračovala a byl tam hustý les. Prolezl jsem přes potůček a vytlačil (občas i vynesl) kolo přímo nahoru bukovým lesem. Nad hranicí lesa jsem se objevil ve 13:50. Byla tam prudká horská louka se spoustou borůvek. Dalších 20 minut jsem ještě tlačil/nesl kolo nahoru, než se mi povedlo dostat kolem horského jezírka ke kapličce u Salaší (1620 mnm). Tachometr mi ukazoval 40.4 Km. Ale on nezaznamenává když se kolo nese nebo tlačí pomalu.. Každopádně mě tyto 3 km a 460 výškových metrů trvalo hodinudvacet a docela psycho. Bál jsem se, aby nebylo podobné zpestření i dolů (na mapě cesta nebyla zaznačená).

Naštěstí tady už byla vcelku pohodová cesta po vrstevnici. Tady jsem potkal nějaký Jeep. Tak sem uhnul do strany a nechával ho projet. Řidič zastavil vedle mě, vnutil mi trs hroznů a dal si se mnou loka rakije a ptal se od kud jedu, kam a tak.. Morální vzpruha skutečně v pravou chvíli. Po 3 km jsem narazil na rozcestí Biela Voda(1526 mnm). Tady jsem se dal doprava dolů a vpodstatě už se nebylo kde splást. Na rozcestí za Opasanicí (1000 mnm) jsem dorazil v 15:30 po 20 km. Ačkoli nejsem žádný sjezdař, tak prvních 10 km byl suveréně nejlepší sjezd v ČH. Narozdíl od ostatních nebyl v zatáčkách prohrabaný od aut, tak se to dalo pouštět..
Doma jsem potom přemýšlel kde se stala chyba. Tak jsem našel ještě další mapku (pozor má 1 MB). Původně jsem si myslel, že z toho rozcestí Biela Voda by se mohlo dát sjet i do k salaším Kočevi. Ale podle této mapy to tak nevypadá. Teď mám teorii, že jsem pravděpodobně přehlédnul odbočku někde před mostkem. Vyznačil jsem to tam jako fiktivní. Ale nevím. Asi by to chtělo zkusit to dát vprotisměru. Každopádně kolem salaší Sumor byla jetelná cesta.. Jo pro zajímavost jsem narazil na mapku. Ale tolik cest tam doopravdy není..
Pokračování dál bylo po silnici. Vcelku to bylo bez problémů. Poslední sjezd do Bioče měl 20 km a byl dost dobrej.. Ubytovaní sme byli na Ekofarmě. V hospůdce na křižovatce se někteří rozjeli v CHIPSech s tetováním . V noci pak vedle štěkal nějakej čokl. Ale skutečně vytvale. Celkově jednoznačně nejlepší etapa.
Vykoupat se dalo v krásně čisté a poprvé docela teplé říčce.

6. etapa Bioče, Podgorica, Virpazar, D. Moriči

Cesta Bioče-Virpazar byla naprosto nahouby. Po hlavní silnici. Litoval jsem, že jsem ji neabsolvoval autobusem. Podgorica je ošklivý město. Pobavila snad jenom krásná bruneta, které jsme vnutili foťák, aby nás blýskla u jakési sochy na náměstí. Mluvila anglicky, ale digitál asi viděla poprvé. Koukala do objektivu, nakonec sochu stejně netrefila – byla dost dobrá.. Cesta dál kolem Skadarského jezera už ušla. Na to že byla kolem vody tam bylo dost kopců. U cesty se dali trhat fíky. Tady jsem si užíval defekty. Povedlo se mi 3× píchnout přední kolo a jednou zadní – v 33 stupňovým vedru zážitek. Vždycky o nějaký trn zapomenutý v asfaltu..
Ubytování bylo „u Hasana“. Byl tam naprosto neuvěřitelnej pinkl. Nejen že chtěl platit pokaždý když něco donesl (a že mu to trvalo), ale vždy za celej stůl dohromady. Spali jsme na molu na Břehu jezera. Skadarské jezero je vážně nádherný. Čistá teplá voda, pěkný koupání, spousta ryb – no nadšení..
„U Hasana“ bylo tuším několik sprch s teplou vodou.

7. etapa D. Moriči, Ostros, Vladimir, Ulcinj, Kemp Galaxie

Poslední etapa. Část do Vladimiru se ještě dala, pak do Ulcinu už to byla nuda. Ubytování bylo v kempu Neptun přes smetiště na Velkou Plažu. Kemp byl naprosto opuštěnej a v dezolátním stavu. Turecký záchodky pro cca 60 lidí jsou prostě kouzelný. Zaujal mě nějakej pikolík co rozsvěcel večer v tomto kempu světla tak, že přistavil žebřík, vylezl nahoru, otočil žárovku a přešel k další lampě.. Ráno je stejným způsobem zhasínal.. V noci proběhla bojová hra LOV KOMÁRŮ. Rozsvítit čelovku, rozmáznout komára o stěnu stanu, zhasnout světlo..
V kempu byla ohromná spousta zdevastovanejch sprch se studenou vodou. U holek prej tekla teplá.

Tady skončila cykločást zájezdu. Druhý den bylo dopoledne volno. Dali sme procházku po opuštěné Velké Plaži do stánku na jejím začátku pro pivo. Potom přejezd do Budvy. Dvě hodiny zastávka v Budvě. Nestálo to za nic. Vedro spousta lidí.. Za zmínku stojí snad jenom točený pivo v hospůdce na pláži.
Odpoledne odjezd do Kotorska. Tady byla 5 hodin pauza. Možná se v tom někdo vyžívá, ale mě to přišlo zbytečně dlouhý.. Vyběhnout na pevnost, projít uličky, pokochat se jachtama. Zábava tak na dvě hodinky maximálně. Možná, že to muselo být kvůli nějaké bezpečnostní přestávce nebo tak. Nepátral jsem po tom..
Malej postřeh: To, že je pevnost Boka Kotorská v noci krásně nasvícena neznamená, že by byla osvětlena cesta z ní. Namyslel jsem si, že z vrchu budou krásný fotky na záliv a osvětlený město. Samozřejmě na baterku jsem si nevzpomněl. Cesta dolů v sandálkách po rozbitých schodech kdy reflektory svítili zespodu nahoru a oslňovali byla fakt adrenalín.

Pak následoval noční přejezd do Chorvatské Paklenice. Tam jsme dali pěší přechod z Malé do Velké Paklenice. Docela se mi tam líbilo. Při zpáteční cestě nás chytla bouřka. A konečně jsem si užil vlny v moři. Umýt jsme se šli do pěkně opravenejch sprch s teplou vodou ve vedlejším kempu. Pak už byl jenom noční přejezd do Brna. Tam jsme byli v 8 ráno.

Celkově bych program zájezdu hodnotil mírně rozporuplně. Na jedné straně špičkové cesty v pohoří Bjelasica a Komovi. Na druhé straně závěr na pobřeží mi přišel úplně zbytečnej. Když už dělat odpočinek, tak se dva dny zdržet u Skadaru. Kdo by chtěl by si mohl vyrazit do vesniček nahoře a pak by se k Hasanovi vrátil. Škoda, že se nejelo něco v Durmitoru, že se vynechalo Prokletije.. Přijde mi zbytečné dělat večeři u pěší etapy, když je jasný, že všichni budou sedět v hospodě u Čornoho jezera.

Nakonec pár postřehů z Černé Hory:

• hory jsou tam vážně pěkný
• nevěřit mapám
• malý a velký pivo stojí stejně
• pinklové v hospodách neumí vést lístky a dělat čárky (až na výjimky)
• místní když na vás cosi hulákají, tak Vám nenadávají
• když na Vás zatroubí auto, tak zdraví a očekává že zamáváte (platí na celým balkáně)

Tolik moje postřehy. Kdyby někdo měl pocit, že bylo něco jinak, tak neváhejte napsat komentář. Kdo by měl zájem o CD s fotkama, tak napište. Chtěl bych se mrknout do Větrného Jeníkova 20.-22.10.2006 na Setkání cestovatelů! takže případné CD tam, nebo pošlu poštou.

Použité mapky jsem našel na těchto adresách:
travel.valek.net
mapy.mk.cvut.cz
cerna-hora.xf.cz
bardjur.fizteh­.ru/maps/monte­negro.html

---

Update 7.1.2007:

Dostal jsem mejlem dotaz:

Zdravím fandu cyklistiky, mám dotaz k dovolené v Černé Hoře 06, ke které je na netu pěkný a vtipný komentář.Jak to chodí s osobní hygienou? Po takových výletech mám potřebu se pořádně umýt. o nečem takovém neni zmínka.

Předem dekuji za odpověd fanda Honza.

Zkusil jsem to dopsat do původního textu, třeba se to bude někomu hodit.

Souhrně si troufnu tvrdit, že na tomto zájezdě se vžycky nějaká ta hygiena spáchat dá. Ale kdo potřebuje každej večer teplou sprchu, tak bude muset hledat jinde. K.